Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tibetský pony

1. 2. 2008

Název plemene:

Tibetský pony nebo nanfan

Původ a historie:

Je to původní tibetské plemeno blízce příbuzné s mongolskými koňmi a postupně ovlivňované plemeny čínskými na jedné a středoasijskými na druhé straně. Nejbližší jsou mu horští koně ze severní Indie, Nepálu a Bhútánu, hlavně spiti a bhutia. K formování typu vydatně přispěly drsné klimatické podmínky Tibetu.

Popis a charakteristika:

Nanfan je nevysoký, ale statný poník, dosahující v průměru v kohoutku 125 cm. Hlava je poměrně velká, často s mírným klabonosem a silnými žuchvami, uši jsou krátké a velmi pohyblivé. Trup je robustní, záď velmi silná, ocas nízko nasazený. Poměrně krátký krk je silný a rovný, lopatka strmá, kohoutek nevýrazný. Krátké silné nohy jsou kostnaté s dobrými klouby, kopyta jsou dobře tvarovaná a velmi tvrdá, nepotřebují kování. Tvrdá, hustá srst má bohatou podsadu, hříva a ohon jsou drsnější, ale husté a dlouhé. Zbarvení není důležité, koně mohou mít různou barvu, poměrně hojní jsou bělouši (na rozdíl od mongolských koní, kde jsou bělouši vzácní). Mimořádně odolní tibetští koně žijí na pastvinách, ani v zimě nejsou ustájeni. Pokud nepracují, nebývají ani přikrmováni. Jsou neuvěřitelně skromní, otužilí a vytrvalí.

Využití:

Tibetští poníci velmi ochotně pracují i za velmi tvrdých podmínek. Slouží částečně k jízdě, ale hlavně jako soumaři. Jen v nižších polohách a v úrodných údolích pracují v zemědělství. Pracují většinou příležitostně, značnou část roku tráví na pastvinách. Na jaře se stěhují na náhorní planiny, na podzim sestupují do chráněných údolí. Klisny s hříbaty nepracují vůbec. Jejich mléko se využívá méně než v Mongolsku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář