Když se tráva v jarním slunku zelená
a kopytům je do skoku,
proč mi, Bože, musí strach
srdce ochromit?
Uháním
a vítr mi hřívu splétá.
Uháním
a štěstí běží o závod.
Uháním
a klopýtám o svou radost.
A přece neuniknu z vězení svých vyplašených očí,
které stejně nezachytí
neklid rozptýlený po světě.
Bože,
když se mezi stébly začne plížit noc,
vyslyš moje naříkavé ržání
a dej,
ať zaplane ve tmě jasná hvězda,
která můj strach zaplaší.
Amen.
Komentáře
Přehled komentářů
to se rýmovat nemusí každá báseň ani motlidba se někdy nerýmuje hihi :D
Re:ježíš
(Natálka, 17. 4. 2012 11:10)to se rýmovat nemusí každá báseň ani motlidba se někdy nerýmuje hihi :D
Krásné
(Karolínka, 3. 9. 2011 15:07)Tato báseň je tak krásná a dojemná. Je to podle pravdy
Re:ježíš
(Natálka, 17. 4. 2012 11:14)