Indický polokrevník
Původ a historie
Plemeno indického polokrevníka můžeme najít na indickém subkontinentu od 19. století. V této době indické jezdectvo poprvé použilo koně s převažujícím typem arabského plnokrevníka, poté i většího australského walera, který byl v této době považován za nejlepšího světového jezdeckého koně. Na určitý čas došlo v Indii k úbytku arabských i australských koní. Proto místní chovatelé zaměřili své zájmy na dovezené koně, především na anglického plnokrevníka. Místní klisny byly pečlivě vybírány a připouštěny s plnokrevníky. Jejich hříbata byla vhodnými adepty na vojenské jezdecké koně, kteří se dokázali přizpůsobit místním podmínkám. Roku 1947, po rozdělení subkontinentu mezi Indii a Pákistán, získala Indie osm britských a čtyři francouzské plnokrevníky, kteří se stali základem budoucích chovů indických polokrevníků.
Později byly vypracovány chovné programy armádních hřebčínů, které byly zaměřeny na produkci mul, jezdeckých koní a vysoce výkonných sportovních koní. Do těchto programů se zařadily i některé ušlechtilé klisny polského mazurského a malopolského chovu. Ve vývoji Indického polokrevníka mají svou úlohu také argentinské klisny a francouzští bretoni.
Vysoký standart koní odchovávaných armádními hřebčinci je výsledkem řízení hřebčinců na vysoké odborné úrovni. V saharanpurském hřebčinci jsou mladí koně odchováváni pastevně, dobře krmeni a výcvik těchto koní začíná počátkem jejich čtvrtého roku. Tréninkové období trvá devět měsíců. V tomto období jsou koně měsíčně hodnoceni.
V dnešní době má indická armáda značný počet jezdeckých jednotek, proto je uplatnění indického jezdeckého koně stále vysoké.
Charakteristika
Indický polokrevník je díky suchým klimatickým podmínkám velmi tvrdé, odolné a přizpůsobivé plemeno. Jelikož místní stáda neustále ohrožuje nepříznivé podnebí, nedostatek stopových a minerálních prvků v půdě a chudá potrava, stal se z tohoto plemena velmi vytrvalý a odolný kůň. Jeho povaha je klidná a vyrovnaná, proto dokáže zvládat práci v indické armádě a policii. Ačkoli tento kůň není na pohled půvabný či ušlechtilý, patří mezi výborná a odolná plemena.
Popis
Hlava indického polokrevníka je díky vlivu arabského plnokrevníka jemná. Mírné zakřivení uší připomíná plemeno kathiawari. Krk je dobře tvarován a úměrně nasazen, avšak vůči délce těla je dlouhý. Plece jsou strmé, hrudník nemá dostatečnou hloubku. Kohoutek je vyšší, hřbet krátký, avšak dobře utvářený. Záď je nízko posazená a velmi srázná. Nohy jsou méně kostnaté, klouby nevýrazné. Kopyta jsou dobře tvarovaná a pevná.
Využití
Polokrevník je v dnešní době stále využíván v indické armádě, policii či v místních civilních jezdeckých klubech. Postupně se také Indie a její jezdci zúčastňují jezdeckých sportovních soutěží doma i v zahraničí. Startují v nich polokrevníci, kteří jsou vysoko v krvi.
