Bosenský horský kůň
Popis a charakteristika:
Starobylé plemeno, které se jen v malé míře uchovalo v původním typu. Současná populace je značně nevyrovnaná a především základní, po tarpanech zděděné zbarvení šedé nebo plavé dnes téměř vymizelo. Kladem ovšem je, že se z chovu vymýtily dříve běžné vady, například šavlovitý postoj zadních končetin, nekorektní stavba a pohyb předních nohou a slabý hrudník. Hlavní však je, že si plemeno uchovalo tradiční všestrannost, otužilost a skromnost, takže je stále pro obyvatelstvo nepostradatelným pomocníkem.
Bosenský horský kůň je v současné době větší a silnější než výchozí typ. V kohoutku přesahuje 130 cm, obvod hrudníku se blíží 175 cm, ale vyšší hodnoty nejsou výjimkou. Obvod holení je ovšem stále slabší, kolem 18 cm. Hlava s krátkýma pohyblivýma ušima již nemá typický profil tarpana, ale stále má hřbet nosu rovný nebo mírně prohnutý. Krk je silný, mírně klenutý, s bohatou hřívou i kšticí, plec dobře osvalená, záď pevná, spaditá, ocas nízko nasazený. Poměrně krátké nohy jsou suché, mají výrazné klouby a poměrně velká, plošší kopyta s kvalitní tvrdou rohovinou. Kostra je celkově robustnější než u staršího typu bosniaka, následkem tohoto má kůň i vyšší hmotnost. Místo originální šedé, nebo plavé barvy převládají dnes hnědáci, tmaví hnědáci a ryzáci, kteří ovšem skoro nikdy nemají plavou hřívu. Vraníci a bělouši jsou u skutečných bosniaků výjimkou, častěji to jsou kříženci s araby, lipicány nebo jinými plemeny. Kříženci s noriky bývají většinou tmaví hnědáci, strakaté nebo smíšené zbarvení srsti se téměř nevyskytuje.
Povaha:
Bosenský horský kůň má povahu velmi podobnou jako jiní horští koně, což je dáno způsobem života, nároky prostředí a zaměřením práce. To vše vyžaduje velkou inteligenci, samostatnost, skromnost a otužilost. Nezbytná je také výborná orientační schopnost a obratnost. Bosenský kůň je také velmi odolný a vytrvalý, učenlivý, ovšem často bývá svéhlavý a při špatném zacházení se může úplně zkazit a být i záludný, kopavý a kousavý.
Využití:
Původně byl bosenský kůň nepostradatelným pomocníkem zemědělce i pastevce v Dinárských horách i v bosenském vnitrozemí a vykonával všechny možné služby. Sloužil jako jízdní kůň, nosič, soumar i vykonával polní práce podle místních zvyklostí. Na svou velikost se vyznačoval velkou silou a houževnatostí, takže dopravoval i těžké náklady po neschůdných cestách. S rozvojem hospodářství získal tento koník větší formát, ale původní dobré vlastnosti si zachoval. Když se v zemi objevili kvalitnější jízdní koně, obvykle orientálního původu, sloužil zpravidla jako doprovodný nosič a velmi se v této úloze osvědčoval. Pohyboval se totiž daleko lépe v terénu, dovedl najít pastvu i vodu, a proto byl i v době turecké nadvlády velmi oceňován. Později jej rakouská armáda používala jako soumara především k dopravě munice a těžších zbraní v horském terénu, podobně jako jinde hucula. Podle tehdejších norem unesl bez problémů 110 kg a s tímto nákladem byl schopen ujít 10 km za necelou hodinu.
Během 20. století se hospodářská situace v Bosně zlepšila a pro koně se objevily nové možnosti využití, hlavně sportovní a turistické. Poměrně malý bosenský koník však nebyl pro tyto účely dost reprezentativní, a proto docházelo ke křížení s plnokrevníky i polokrevníky různého původu, s lipicány, maďarskými plemeny a dalšími. Výsledky byly většinou dobré, protože kladné vlastnosti bosniaka jsou geneticky pevně zakotveny, takže se užitkovost těchto koní spíše zvýšila. Změny v zemědělství a lesmín hospodářství se tyká vyžádaly koně většího formátu, protože bosniak se rozhodně nehodí k tahu. Byl proto křížen s noriky a vznikli všestranní pracovní koně, kteří si uchovali i při větší síle a hmotnosti všechnu obratnost, otužilost a skromnost původního bosenského koně.
Válka na konci 20. století těžce postihla stavy koní a jejich chov v zemi jejich původu, v jiných částech bývalé Jugoslávie však je, jak se zdá dostatek kvalitního chovného materiálu. Dá se předpokládat, že při obnově zničeného hospodářství bosenští koníci znovu sehrají důležitou úlohu a můžeme doufat, že znovu zaujmou své místo ve sportu a hlavně v turistice.
