Bhutia
Bhutia
Původ a historie:
Všichni koně z této oblasti jsou v podstatě potomky divokého kertaka, tedy koně Převalského, jenž je předkem koní mongolských. Ze stepní oblasti, která patří k pravlastem koně, se tito drobní, otužilí koníci šířili do Tibetu a odtud až do severní Indie a okolních států. Protože těmito oblastmi od starověku vedly obchodní cesty, hlavně proslulá hedvábná cesta, putovali tudy koně různého původu a místní populace koní byla ovlivněna plemeny čínskými, indickými a konečně i jihoasijskými. Bhutia je typické místní plemeno, udržující si stále svébytný charakter. Na jeho formování se podílely především místní podmínky a zvyklosti.
Popis a charakteristika:
Bhútia je typický horský pony, nepříliš dokonale stavěný, ale výkonný, skromný a odolný. Nejtypičtější vlastností je úžasný orientační smysl jak za denního světla, tak i v noci a naprosto bezpečný krok v neschůdném horském terénu. Typická jsou také velmi tvrdá, kvalitní kopyta, která nepotřebují podkovy.
Bhutia patří k největším himalájským koním, průměrná výška je 130 - 135 cm v kohoutku. Chová se polovolně na celkem úživných horských pastvinách, zejména v okolí Kančendžengy (Kanchenzdzónga), což je druhá nejvyšší hora v Himaláji na hranicích Nepálu a Indie (8586 m). Příznivé podmínky na pastvinách s dostatkem vody a poměrně chráněným klimatem ovlivnily statnější vzrůst koně a ušlechtilejší vzhled. Bhutia je všestranný kůň s nízkým kohoutkem, dobře osvaleným trupem, širokým hrudníkem a velmi tvrdými, suchými a zdravými končetinami, i když jejich stavba není dokonalá. Mívá velmi často sblížená hlezna a vadné "přední" koleno. Přesto se v horách pohybuje s úžasnou jistotou a jeho tvrdá kopyta se nemusí kovat. Má kupodivu bohatou hřívu a ocas. Barva bývá rozmanitá, většinou bílá, plavá, nebo hnědá, na nohách je malý rous.
Povaha:
Všichni koně tohoto okruhu mají celkem dobrou, spolehlivou povahu. Vyplývá to z toho, že si jich místní lidé velmi cení, zacházejí s nimi šetrně a zejména jejich odchovu věnují velkou pozornost. Koně se ovšem odchovávají polovolně na pastvinách a klisny s hříbaty zpravidla nepracují. Hřebci mají poměrně mírnou povahu, takže se nakastrují. Jsou to koně velmi inteligentní a schopni výcviku, avšak podle místních zvyklostí se využívají jen jako koně jezdečtí a soumaři.