Válka
Válečný či bojový kůň měl pro dávné válečníky velký význam. Jedním takovým zářním příkladem je kůň Búkefalos, oblíbený kůň Alexandra Velikého. Když v roce 326 PŘNL Búkefalos zahynul, Alexandr Veliký ho pohřbil a pojmenoval po něm kolinii - Búkefália - ležící v okolí jeho hrobu.
Dávně bitvy se pravděpodobně vedly na vozech tažených koňmi a později, zhruba od roku 500 PŘNL, využívali válčící řekové služeb lučištníků na koních. V té době neexistovala sedla se třmeny, a tak na válčení na koních muselo být bezmála hrdinským činem. Je pravděpodobné že v římské říši se koně používali k přepravě vojáků na místo bitvy a jejich odvozu zpět. Když ale již vojáci byly na bojišti, válčilo se většinou pěšky.
Do 15. století byli koně ve Velké Británii podle dnešních měřítek malí. Měli spíše velikost poníka než koně. Jindřich VIII vyvíjel cílevědomou snahu zvětšit výšku britského koně a vydal vyhlášku, že hřebci chovaní na obecní půdě musí být vyšší ne 150 cm a že statkáři musí vlastnit alespoň dvě klisny, které jsou vyšší než 130 cm. Koně na kontinentu byli větší a Británie začala tyto větší koně dovážet, aby se zvětšila velikost koních místních. Bylo výhodné mít většího koně, především při jeho použití ve válkách.
